V létě jste se po dlouhých 11 letech strávených v Polsku vrátil do Čech. V Katovicích jste byl tři roky, v Rekordu Bialsko – Biala jste odehrál osm let. To už je vcelku dlouhá doba v jednom mančaftu. Nelitujete toho s odstupem času?
Dlouhá doba je určitě těch 11 let v Polsku, ale nelituji ničeho. Zejména 8 let v Rekordu bylo nádherných a nezapomenutelných. Prožil jsem tam skvělé chvíle, se skvělými lidmi, ať už se jedná o spoluhráče, realizační tým a lidi co se u klub starali. Vše bylo na profesionální úrovni. Je to hlavně zásluha prezidenta Janusze Szymury, který klub vede neuvěřitelným způsobem a za to bych mu touhle cestou chtěl poděkovat.

Jak již bylo řečeno, v Polsku jste byl dlouhou dobu, nyní jste zpět v české soutěži. Jak byste porovnal úroveň u našich sousedů a tu naší?
Tuto otázku jsem dostával často a na rovinu řeknu, že je to těžké porovnat. Já spíše popíšu jen tu Polskou. Většina týmů je na profesionální úrovni. Přijde mi, že je tam liga více vyrovnaná. Samozřejmě jsou tam týmy, které jsou papírově silnější a slabší asi jako tady. Ale i ten slabší tým se nejednou postaral o překvapení kola.
Na zápasech jsou většinou plné haly. Hráči, co hráli futsalekstraklasu nesměli hrát na velkých fotbalech.

Odcházel jste v roce 2006. Jak se od té doby posunul futsal v ČR?
Na tady tu otázku také nevím, zda odpovím úplně přesně. Odcházel jsem v roce 2006, kdy jsme s Mikeskou Ostrava došli po senzační sezóně až do finále. Tam jsme to hráli za párek a pivo a jen díky skvělé partě jsme to dotáhli tak daleko. Škoda, že už Mikeska neexistuje. Teď jsem v Třinci a odehrál jsem zatím 4 zápasy. Určitě se liga posunula, co se týče přestupů a zajímavých jmen u jednotlivých týmů, tudíž i kvality. Vidím to tak, že některé týmy se posouvají a některé stagnují.

Nyní už k Vašemu angažmá v Třinci. První výhry jste se dočkali až v osmém kole, spadl z vás asi velký balvan, že?
Tak nevím, jestli balvan, ale kámen určitě. (usměje se) Hlavně jde o psychiku, že se konečně vyhrálo a že to jde.

V minulém kole jste prohráli se Slavií vysoko 8:1, nyní jednoznačně přehráli Jeseník 5:1. Byla i ta prohra s pražským „S“ stimulem, po němž jste si řekli: „Tak, a to by stačilo?“
Tak zápasy, které jsme u sebe prohráli vysoko (Sparta 3:8 a Slavie 1:8) z naší strany nebyli úplně tak hrozné, jak odpovídají výsledky. Mám na mysli herní projev. Ale dělají se školácké chyby a jsou desetiminutové výpadky, které takové týmy dokážou využít. Musíme si uvědomit, že zápas trvá 40 minut a ne jen 25 nebo 30 minut. S Jeseníkem jsme hráli celý zápas zodpovědně a s rozumem a díky tomu jsme ho zvládli.

Tři z pěti branek jste dali po nacvičených signálech. Věříte, že to může být zbraň i do dalších zápasů?
Tak celkově ve futsale standardky a signály jsou velká zbraň, když se to dobře zahraje, tak se to těžko brání.

V následujícím kole jedete na brněnskou půdu. Trenér Bucciol se nechal slyšet, že další tři kola je cíl devět bodů. Ztotožňujete se s jeho názorem? Vašimi soupeři jsou Helas, Nejzbach a Mělník.
Já budu mluvit za sebe, že jsem vždy chtěl vyhrávat (ať už ze silným nebo slabším soupeřem),to určitě chce každý sportovec. Zase na druhou stranu musíte umět prohrávat a uznat porážku. Když předvedeme výkon jako s Jeseníkem, nemám obavy. S cílem trenéra se ztotožňuji, ale chci jít od zápasu k zápasu, takže teď mám v hlavě páteční zápas s Helasem.

V půlce listopadu (přesně 14.11.) se utkáte v televizním utkání proti Vysokému Mýtu. Bude to v něčem jiné? Nerozklepou se některým hráčům kolena při myšlence, že se jedná o TV zápas?
Já nechci mluvit za kluky, ale myslím si, že se nikomu kolena nerozklepou. Ano, ten zápas bude jiný ve dvou věcech. Hraje se v úterý a před kamerami. Jinak to bude zápas jako každý jiný.