Tariku, pro hodně lidí je tvůj příběh neznámý. Aktuálně oblékáš dres repre U19 Bosny, ale známe tě i z barev české mládežnické repre a Helasu Brno. Mohl bys nám tento příběh vysvětlit?
Ano, určitě mohl. Poprvé jsem dostal pozvánku do české devatenáctky, když ji převzal trenér Martin Brůna. Zúčastnil jsem se pár akcí, v roce 2017 odehrál několik utkání, ale potom už pozvánka nepřišla. Později jsem se dostal do kontaktu s reprezentačním trenérem Bosny a srdce řeklo svoje. Byla čest reprezentovat Česko, ale Bosna je pro mě srdcová a upřímně vždycky byl můj sen reprezentovat Bosnu a Hercegovinu.

Žiješ v Brně, máš bosenské občanství. Odkdy žije tvá rodina na Moravě?
Já jsem se v Brně narodil, od roku 2014 mám obojí občanství. Moji rodiče se přestěhovali do Brna v roce 1992, když v Bosně vypukla válka.

Ty hraješ poměrně dlouho i fotbal, v něm jsi neměl vyšší ambice?
Samozřejmě, že jsem měl vyšší ambice, ale časem jsem zjistil, že mě futsal naplňuje víc. Mám rád hodně kontaktu s balónem. Fotbal úplně neodhazuju, ale futsal mám raději.

Vzpomeneš si ještě na své začátky ve futsalu? Kterými kluby jsi prošel?
Ano vzpomenu. V patnácti letech jsem začal hrát Divizi E za Kalábek Sport Brno. Tam jsme s klukama v sezóně 2016/2017 vyhráli titul. Tímto bych jim chtěl moc poděkovat, že mě v tak mladém věku vzali do chlapského futsalu. Další sezónu si mě vytáhl Tomáš Galia do juniorky Amoru Lazoru Vyškov. V současnosti působím v Helasu, kde se cítím opravdu dobře. Velké díky patří trenéru Tomáši Galiovi, protože kdyby nebylo jeho, tak by se pravděpodobně nic z toho co, jsem jmenoval, nestalo.

V poslední době se začínáš objevovat také v ligových zápasech v dresu Helasu. Jak je těžké pro tak mladého hráče bojovat v 1. lize?
V posledních zápasech jsem do ligy naskočil, ale nejtěžší je bojovat o nominaci do utkání. Helas má široký kádr a není to vůbec jednoduché. Ale je to výzva a výzvy se musí akceptovat.

Máš za sebou sezónu v týmu U17 Helasu Brno. Se 4. místem jsi spokojený?
No upřímně, ani moc ne. Měli jsme pár zbytečně ztracených bodů, které nás nakonec stály bednu. Stačil jeden gól proti Chrudimi a mohli jsme mít bronz. Nevadí, beru na vědomí, že někteří kluci teprve s futsalem začínali. Chtěl bych jim všem poděkovat za sezónu.

Jak hodnotíš systém juniorské soutěže, kdy se hraje soutěž jako celostátní, už ne rozdělená na západ a východ?
Líbí se mi to. Má to takový jiný náboj. Bohužel mi chybí Final Four, které bylo takovým top zakončením sezóny. Ale jinak zmíněnou novinku hodnotím kladně.

Zmínil jsi, že si plníš sen a bojuješ za Bosnu. Mluvil jsi s trenérem repre o tom, jaké máš šance dostat se do nominace pro kvalifikaci o postup na Euro, kterou hraje Bosna v domácím prostředí.
Trenér mi něco naznačoval, ale nechci nic říkat dopředu. UEFA musí ještě něco v mém případu potvrdit, abych mohl hrát kvalifikaci. Ale prý to nebude problém.

Napadá mě otázka - předpokládám, že jazyk svých současných spoluhráčů umíš, že rodný jazyk rodičů umíš. Je to tak?
Ano, umím.

Tvůj dosavadní životopis je zajímavý, dokázal bys nastínit, jaký máš aktuálně futsalový sen?
Mám své cíle. Jeden z nich je se probojovat do ligového kádru a hrát stabilně VARTA futsal ligu. Další by byl zahrát si za áčko Bosny, ale to je ještě poměrně daleko. Jeden ze snů jsem si včera splnil a ten další si zatím nechám pro sebe.