Ohlédnutí jabloneckého kouče Dubového za třemi roky GMM ve 2. lize

Na webu GMM Jablonec vyšlo zajímavé povídání s trenérem Lukášem Dobovým, jenž vzpomíná na uplynulé tři sezóny, které celek od řeky Nisy strávil ve druhé nejvyšší soutěži. Jeho slova naleznete uvnitř článku.

K hodnocení této sezóny bych s dovolením přistoupil z trochu jiné stránky. O výsledku jsme si toho již vzájemně řekli určitě dost, a tak jen stručně. Myslím, že můžu za všechny konstatovat: 4. místo pěkné, ALE mohla to být i bedna! ;-) Nebo respektive měla!! A tak máme další ročník co zlepšovat! :-)

Ale abych mohl zhodnotit to, co myslím za zhodnocení stojí, musím se vrátit o 3 roky dozadu. Zhruba v tomto čase jsem řešil své doposud největší dilema z hlediska futsalu. Jako hráč, a později futsalový bafunář, jsem se dostal na určité rozcestí (spolu s několika z Vás, kteří se mnou stále jste), které rozhodovalo o budoucnosti našeho futsalového mužstva. Toto rozcestí pro mě bylo poměrně zásadní a myslím, že i pro spoustu z Vás. A jak všichni víme, je vždy několik možných cest a i toto rozcestí jich pár mělo. Nechci tady rozvádět, co vedlo k našemu tehdejšímu rozhodnutí dát se tímto směrem, ale podle mě je po třech letech, kdy po této cestě společně kráčíme, na čase ji zhodnotit.

Náš klub GMM se v tomto čase díky několika společným dohodám a rozhodnutím vydal na druholigovou štaci v dosti novém složení. A nutno podotknout, že jak jednotlivá rozhodnutí, tak samotná druholigová štace nebyla jednoduchá. Spoustu klubů si ji vyzkoušelo a tak moc dobře vědí, jak těžké to bývá a jak malá je hranice mezi úspěchem a úplným ztroskotáním.

V dnešní době je sport na amatérské úrovni abnormálně těžké udržet v režimu, aby dělal radost nejenom aktérům samotné hry, ale i všem zainteresovaným. A to platí všeobecně, ať už se jedná o futsal nebo jakýkoliv jiný sport. Prostě to musí bavit všechny a toto vybalancovat není jednoduché!

Když jsme se všichni společně vydali do druhé ligy, věděli jsme, že to nebude nic jednoduchého; spíše jsme měli opačné indicie, které se ale naštěstí nenaplnily!!

Náš klub si na druholigových hřištích již teď vybudoval sportovní respekt. Presentujeme se jako stabilní klub druhé ligy a naše výsledky to myslím také dokazují. První rok 6. místo, druhý rok 3.! a nyní místo 4. jsou myslím tím správným ukazatel, že jsme zvolili správně. Pevně věřím, že naše cesta druhou ligou může být opravdu ještě hodně dlouhá. Samozřejmě nesmíme zapomenout na úskalí, která nás v předchozích ročnících potkala, a i když se nám je podařilo překonat, tak si z nich musíme hlavně vzít ponaučení.

Klub se neustále rozrůstá, což je dobře. Výpadek jednoho na hřišti ukáže sílu spoluhráčů, jak ho dokáží zastoupit a příště podpořit. Toto neplatí jen na hřišti, ale i v zákulisí a tam možná ještě více. Z překonaných těžkých časů můžeme společně těžit a následně jim společně předcházet. Tady se pak ukáže síla celého mužstva. A právě ty tři roky ukázaly, že se náš tým v tomto směru stmeluje a sílí.

Stále máme samozřejmě spoustu nedostatků a možností na zlepšení, ale i to je správně. Opět, pokud nás je víc, které to trápí, tak to také dokážeme lépe společně zlepšit nebo v lepším případě zcela odstranit. A toto není pouze a jen o vedení klubu, to je prostě o klubu celém! Jeden bez druhého nezmůžeme nic. Futsal je jako SPORT KOLEKTIVNÍ!! , a na to nesmíme zapomínat.

Mám z nás všech opravdu dobrý pocit. Nechci tady nikoho dnes jmenovat a vyzdvihovat, každý z nás si myslím v tomto dokážeme najít nejenom sebe, ale hlavně i ty další, protože jeden bez druhého se neobejdeme.

Prostě a jednoduše: věřím, že jsme na správné cestě a ještě dlouho budeme. Dík všem a brzy na futsale zase zdar. :-)¨

Článek převzat z webu futsaljablonec.cz